19. úno 2020, 11:01 od JosefN
Dudr říká : Ale to už nejsme schopni pozorovat, my vidíme pouze do vzdálenosti 5,8 Gly a dál jsou to jen výpočty podle nějakých modelů.
Valach říká : Máte pravdu, že symetrický vesmír má střed rozpínání, ale ten střed je přece nedosažitelný, ne? Něco jako povrch koule...
A pan O.Dvořák si také představuje vesmír jako sklenici vody a v ní rybičky šumivé tabletky… a že hmotu „Někdo“ v prostoru z toho prostoru od big-bangu = singularity vytlačuje…; nic proti kreativitě, naopak. Každý má právo na omyl, nejen Kulhánek.
Já řeknu toto : 95% informací o vesmíru dostáváme „zářením“ které tu chytáme a analyzujeme ( a 2% informací dostáváme z Vesmíru ještě pomocí meteoritů ) A co pak děláme s tímto zářením ??? Rozkládáme ho na spektrum. A co dál ? Teprve ze spektra můžeme lovit informace. Přišel Hubble a řekl, že našel rudý posuv čar ve spektru. Přiščli mudrci a prohlásili, že tento posuv je podobný jako Doppler a…a ejhle Hubble vymyslel zákon o rozpínání ( vyčtený z rudého kosmologického posuvu čar ) a to jen z jednoho bodu-singularity. Zákon praví v = H.d. …a máme tu „zrod vesmíru v bodě-singularitě. Ale to je výýýmysl lidského mozku, je to vyhodnocení lidským mozkem, že rudý posuv je z důvodů axiálního rozpínání ze Vzniku vesmíru v jednom okamžiku a že se od té doby rozpíná, zase jen axiálně. Kde je důkaz toho, že rudý posuv VYPOVÍDÁ o axiálním rozpínání čp z jedné singularity ???? Cokdyž neplatí rovnice v = H.d ( vydedukovaná z rudých posuvů ) a vesmírný čp se „rozbaluje“.., nikoliv rozpíná ?‘?! Rudý posuv kosmologický klííďo-pííďo může vypovídat rozbalovávání křivosti prostoru, nikoliv „natahování“ jak SM říká, že se „rodí body prostoru“ mezi galaxiemi „z Ničeho“…, může být vyhodnocen jinak než prááávě Hubbleovsky. Kdo dokáže, že takový názor je absolutně špatný, fantasmagorie, nekorektní, nežádoucí, nerealistický, nemožný, atd. Naopak (!) : bude-li se ( dle vyhodnocení rudých posuvů jakožto „rozbalovávání“ celého vesmíru, respektive narovnávání křivých dimenzí, z počátečního velmi křivého čp, čili coby důkaz pootáčení globálního časoprostoru, narovnávání počátečný vyšší křivosti čp do plochosti dnešní ) uvažovat o tom, že ranný vesmír, jeho časoprostor, byl hodně „křivý“ , plazma není nic jiného než „vřící samotné vakuum", tedy dimenze veličin čp - tj. sbalený do „pěny dimenzí“, a ta se „časem“ rozbaluje…, tak můžete přijít k abstraktním vizím, že vesmír se vlastně „rozbaluje“ vlastně v každém bodě, všude kolem nás, v kuchiňi, před panelákem, u Měsíce, no všude v každém bodě vakua, : všude kolem nás je minisvět s planckovskými i podplanckovskými rozměry , a tam už je vakuum, ale, ale jaké ? : pěnící se, vřící vakuum s virtuálními částicemi rodícími se přímo z čp..a co tam „vře“ ? no dimenze čp, které tam mění tu křivost mřížky-přediva-sítě těch 3+3 dimenzí. Postupně do vyšších škál se čp narovnává do dnešní !naší“ velikosti a nad ní pak je škála těch málo křivých dimenzí v 10ˆ26 metrů. Jenže toto kde jsme my, je stav – „stop-stav“ v čase 13 miliard let od té singularity. V každém historickém věku – „stop-stavu“ je křivost čp jiná a jiný rudý posuv .A je to náš klam, že se Vesmír rozpíná z jednoho bodu, rozpíná-rozbaluje se všude po celém vesmíru kdekoliv v každém bodě je planckovská škála s minivelikostí, i i ta globální rozbalená škála s galaktickou velikostí. . Atd. ( byla to jen opravdu hodně zkrácená verze výkladu, jindy lze rozvinout více a lépe) Děkuji, za neukamenování.