New Horizons na návštěvě u Pluta

Jen led, nic víc. I takhle by se dala popsat tato fotografie Pluta. Zhruba uprostřed snímku se nachází severní pól. Na fotce taktéž můžete lokalizovat různé povrchové útvary. Vynikají barvou převážně do oranžova. Tyto pásy, ač se zdají být velmi malé, jsou ve skutečnosti široké jednotky a dlouhé až desítky kilometrů. Zajímavostí také je, že na povrchu Pluta můžeme spatřit podivné krátery, z nichž by nám některé potenciálně mohly něco připomínat. Asi nejvýrazněji se jeví písmeno X, které na fotce přímo vyniká. Jednotlivé tečky jsou asi známkou sublimace ledu. Snímek zabírá plochu širokou 72 km, pořídila jej sonda New Horizons a k nám na planetu Zemi byl doručen 24. prosince 2015. Obarvili jsme jej na základě předchozích obrázků.

icy-regio-color.jpg (61.33 KiB) Zobrazeno 42893 krát

Podľa najnovšieho rozboru dát zo sondy New Horizons sa Pluto chová pri interakcii so slnečným vetrom ako planéta i ako kométa. Zistili to vedci z NASA pri analáze dát zo sondy New Horizons. Dáta z prístroja SWAP sondy New Horizons boli získané pri prelete Pluta v dňoch 7.-14. júla 2015.

Analyzované dáta vedcov prekvapili. Doteraz teórie zobrazovali pohyb Pluta okolo Slnka ako kometárny objekt.

[Petr Valach]

Nová spektroskopická data měsíce Hydra, pořízená sondou New Horizons 14. 7. 2015 ze vzdálenosti 240.000 km, dokazují, že na povrchu tohoto maličkého měsíce dominuje téměř netknutý vodní led.

Údaje získané infračerveným spektrometrem Ralph/Leisa ukazují širokou absorpci v rozsahu od 1,50 do 1,60 mikrometrů. Na vlnové délce 1,65 mikronů lze spatřit zvlnění, které téměř kopíruje podobně sledované u Charona. Jemu je spektrum také velmi podobné, z čehož lze usoudit, že i na Hydře dominuje krystalický vodní led. Jelikož však lze na Hydře pozorovat hlubší absorpční pásy vodního ledu, zdá se, že krystalická zrna mají na Hydře větší průměr, resp. odrážejí více světla při určitých úhlech pozorování.

Bohatý, čistý krystalický led na povrchu Hydry může ukazovat na způsob vzniku tohoto měsíce. Je možné, že Hydra vznikla jako výsledek někdejší srážky těles. Jejich na vodu bohaté pláště byly odstraněny, a z nich vznikla Hydra.

Stále však zůstává záhadou čistota ledu na tomto měsíci v porovnání s Charonem. Simon Porter ze Southwest Research Institute v Boulderu (Colorado), který je novým členem týmu new Horizons, tvrdí: "Je možné, že dopady mikrometeoritů neustále obnovují povrch Hydry tím, že z ní vyhazují kontaminovaný materiál. Tento proces by nebyl účinný na mnohem větším Charonu, jehož mnohem silnější gravitace zachytává všechny úlomky vzniklé při impaktech."

[Petr Valach]

Popraskaná kůra měsíce Charon dokládá, že tento měsíc měl dříve podpovrchovou vrstvu vody. Blíže v článku geologa Petra Brože na našem webu.

[Petr Valach]

Na snímku z multispektrální kamery Ralph/MVIC sondy New Horizons jsou vidět vrstvy atmosférického zákalu v detailním pohledu. Lze napočítat až 20 vrstev, které se horizontálně rozšiřují na vzdálenost stovek kilometrů, ale nemusí vždy zcela kopírovat tvar Pluta. To je ukázáno pomocí šipek, které zobrazují vrstvu oparu ve výšce asi 5 kilometrů na levé straně, která na pravé straně sestoupila na povrch.

atmosfera-vrstvy.jpg (7.19 KiB) Zobrazeno 42858 krát

Sonda New Horizons pri predlženej misie ďalej sníma okolie za trpasličou planétou Pluto. V dňoch 7.-8. apríla 2016 sa zamerala na 145kilometrový objekt (15810) 1994 JR1, ktorý patrí do Kuiperovho pásu a obieha vo vzdialenosti viac ako 5 miliard km od Slnka. Vtedy bola New Horizons vzdialená od objektu 111 miliónov km. Snímku zachytila kamera Long Range Recconnaissance Imager (LORRI).

1994 JR1 bol snímaní i v novembri 2015, kedy sonda bola vzdialená 170 miliónov km. Kombináciou z týchto dvoch snímkov z rozdielnych vzdialenosti sa dá spresniť poloha 1994 JR1 s odchýlkou najviac 1000 km.

Snímky tak pomohli tiež vyvrátiť teóriu, že 1994 JR1 je kvázi (doslovne chápané v tomto kontexte ako veľmi vzdialenou) prirodzenou družicou Pluta.

[Petr Valach]

Tým projektu New Horizons uveřejnil dosud nejpodrobnější pohled na povrch trpasličí planety Pluto. Mozaika snímků byla získána kamerou LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) ve vzdálenosti 15.850 kilometrů od Pluta, 23 minut před nejtěsnějším přiblížením sondy k Plutu, a zahrnuje všechny snímky s největším rozlišením od sondy New Horizons které dosahuje až 80 metrů/pixel. Podle Alana Sterna, vedoucího vědeckého pracovníka New Horizons, je tento pohled “prostě magnetický”. A dodává: “Chce se mi vrátit s další misí k Plutu a získat obrázky s vysokým rozlišením jako tyto po celém povrchu.”

Šířka pásu se pohybuje v rozmezí od 90 kilometrů na severu do 75 kilometrů na jihu. Od severu na jih se mění charakter terénu od hřebenovitých, kráterovitých vrchovin na severu přes valchovitý terén, chaotická pohoří, buněčné planiny, jámovitý terén poznačený sublimací usíkového ledu, oblasti tenkého dusíkového ledu přehozeného přes oblasti ležící topograficky níže až po tmavé horské vrchoviny, erodované hlubokými jámami.

[Petr Valach]

Na tomto snímku se zvýrazněnými barvami je detail tmavé vrchoviny, neformálně pojmenované Krun Macula.1 Ta leží v jihovýchodní části velkých ledových planin na Plutu. Na obrázku je Krun Macula dole vpravo, kde stoupá do výšky 2,5 km nad Sputnik Planum. Její tvář je zjizvená četnými propojenými shluky přibližně kruhových jam s typickým průměrem 8 až 13 kilometrů a hloubkou 2,5 kilometrů. Všimněte se, že na pobřeží se Sputnik Planum tyto jámy přecházejí v údolí, která mají délku více než 40 kilometrů, šířku 20 a hloubku 3 kilometrů. Jsou tak téměř dvakrát hlubší než Grand Canyon v USA. Dna těchto údolí jsou pokryta dusíkovým ledem. Původ těchto jam ale není meteoritický. Vědci z týmu New Horizons se domnívají, že vznikly propadem, nicméně jeho příčina je záhadou.

Tmavě červená barva oblasti je zřejmě způsobená tholinem, kterého se na Plutu nalezlo velké množství.

Obrázek vznikl složením tří dílčích, které poskytla sonda New Horizons při svém průletu v červenci 2015. Pravá část s rozlišením 80 metrů/pixel pochází z dlouhoohniskové kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) a byla pořízena ze vzdálenosti 11.850 km od Pluta, 23 minut před nejtěsnějším přiblížením sondy. Levá část je kompozice dvou snímků s rozlišením 125 metrů/pixel, získaných kamerou LORRI, získaných o 6 minut dříve, ve vzdálenosti 24.900 km od Pluta.

[Petr Valach]

Šest rozsáhlých fraktur se rozlézá na povrchu Pluta a tvoří vzory připomínající pozemské pavoukovce. Nejdelší z nich měří asi 580 kilometrů. Na trhliny se můžete podívat na tomto videu.

[Petr Valach]

Po cestě trvající devět a půl roku, během kterých urazila na tři a půl miliardy kilometrů, se sonda New Horizons v létě 2015 konečně přiblížila na dosah k trpasličí planetě Pluto, kolem níž proletěla 14. července ve vzdálenosti pouhých 12.500 km. Hlavní pozornost při průletu zaměřila na Pluto a jeho největší měsíc Charon.

Na základě více než stovky snímků, které při průletu vznikly, dali pracovníci NASA dohromady animaci, která ukazuje, jaké by to bylo, kdybychom se k Plutu přibližovali v nějakém planetoletu. Na začátku vidíme dvojici Pluta s Charonem jako nejasné, nezřetelné tečky, poté se však začne více a více rýsovat kotouček Pluta. Postupně rozeznáváme další a další povrchové útvary, včetně známé planiny Sputnik. Ta se nakonec stane naším místem přistání.

V animaci bylo více než 6 týdnů snímkování zkráceno do několika desítek sekund. Snímky byly upraveny tak, aby vznikl co nejhladší dojem. Obarveny byly na základě údajů z kamery s nízkým rozlišením Ralph.

Sonda New Horizons, ktorá odhalila tvár trpasličej planéty Pluto, bola dňa 7. apríla 2017 uvedená do spánku. Po stretnutí s Plutom aktuálne mieri k ďalšiemu cieľu, planétce Kuiperového pásu označené 2014 MU69. Sonda New Horizons by objekt 2014 MU69 mal dostihnúť v januári 2019. Samotný objekt 2014 MU69 má priemer 30÷45 km a toto teleso môžeme považovať za taký hybrid medzi asteroidom a kométou. Pre Kuiperov pás sú tieto hybridy typickým telesom. 2014 MU69 obehne Slnko raz za 293 rokov.

New Horizons bude 157 dní v hibernácii. Potom bude opäť prebudená a bude pokračovať vo výskume okolia pri ceste za objektom 2014 MU69.

[Petr Valach]

Taky vás zajímalo, jaké by to asi bylo, kdybyste byli v kosmické lodi a cestovali v bezprostřední blízkosti Pluta a jeho největšího měsíce Charona?

Paul Schenk a John Blackwell z Lunárního a planetárního centra v Houstonu využili data ze sondy New Horizons a výškové modely trpasličí planety Pluto a jejího měsíce Charon a vytvořili animace přeletů nad těmito tělesy. Tyto animace poskytují nový pohled na tyto vzdálené světy a na známé objekty, které se nacházejí na jejich povrchu.

Tým NASA vybral nový název pro planetku 2014 MU69, ke které letí sonda New Horizons. Ta se 1. ledna 2019 dostane na nejmenší vzdálenost od jejího povrchu. Nové „polooficiální“ pojmenování tělesa je Ultima Thule (oficiální název se nemění). Thule byl ve středověké literatuře a kartografii vzdálený severní ostrov na hranici známého světa (Ultima Thule tedy znamená „za hranicemi známého světa“). Název vzešel z internetového hlasování, kterého se účastnilo asi 115.000 účastníků z celého světa. Doplníme, že sonda New Horizons se stala známou zejména díky průzkumu trpasličí planety Pluto. Mise sondy trvá už více než 12 let a jak známo, bude ještě minimálně rok pokračovat.

Pluto může být tvořeno z miliard komet. Vědci uvažují nad odlišným původem trpasličí planety. Nepopírají ale dosud uznávanou teorii.

Christopher Glein a J. Hunter Waite z Jihozápadního výzkumného ústavu SwRI (Southwest Research Institute) zkoumali chemické složení oblasti Sputnik Planitia. Sputnik Planitia je povrchová část Pluta s vysokým albedem, tvořená převážně dusíkatými ledy. Její velikost je přibližně 1050 km × 800 km, zabírá tedy plochu 840.000 km Najdeme ji v levé části srdcovité oblasti, pojmenované Tombaugh Regio.

Ledovec má podobné složení jako kometa 67P/Churyumov‑Gerasimenko. Zjistilo se tak po porovnání dat ze sond New Horizons a Rosetta. Glein s Waitem se proto domnívají, že se Pluto utvořilo z miliard asteroidů pohybujících se v Kuiperově pásu. Prozkoumali také předchozí model, který počítá s vytvořením Pluta z velmi chladných ledových těles, které chemicky více připomínají Slunce. Tuto myšlenku nezavrhli, ale nový model lépe vysvětluje aktuální úroveň dusíku a oxidu uhelnatého.