Příspěvek 17. lis 2019, 01:54

Ivan Klíma zařízl Foglara

Spisovatel Ivan Klíma, dnes velký bolševikobijec, byl v padesátých a šedesátých letech kovaný komunista, člen KSČ a svazák. Dne 7. 8. 1952 vyšel v Mladé frontě článek "Odhalujeme tajemství chaty děsu", ve kterém se Klíma ostře pustil do Foglara (a nejen něj). Úryvek z tohoto článku jen podtrhuje strašné období 50. let, a tento článek (vlastně otevřený dopis) byl jeden z těch několika naprosto zásadních nožů, které Foglara a jeho dílo podřízly:

Teď ke knihám Foglarovým. Napsal jich mnoho a některé jsou od začátku do konce špatné a hloupé. Chlapci v nich nemají zájem o skutečnost, o svou práci, o všechno, co se děje kolem nich – a tak je tomu přece ve skutečnosti – ale utíkají od skutečného života k hloupým snům o vymyšlených Indiánech (Chata v jezerní kotlině), utíkají vůbec od lidí a prožívají nejnesmyslnější dobrodružství plná hrůzy a hloupých strašidel. Snad nejšpatnější knihou Foglarovou, která klesá na úroveň Rodokapsu, je román "Záhada hlavolamu" a "Stínadla se bouří". Jen se zamysli nad těmito knihami a poznáš, kolik nesmyslnosti, hloupé dobrodružnosti a tajemnosti je v nich. Proč Foglar líčí mládež vždy rozeštvanou a mezi sebou válčící? Je v tomto jeho rozdělení nějaký třídní pohled? Ano. Ušlechtilí bývají synkové z lepších rodin, junáci, zkrátka typy chlapců, které vyžadovala buržoasie, zatím co všichni darebáci, zlí a sprostí chlapci jsou obyvateli těch nejchudších čtvrtí (Stínadel), t. j., i když to není otevřeně řečeno, dělnických čtvrtí. Vymyšleny jsou všechny tyto Foglarovy knihy stejně jako všechny jim podobné reakční a naší práci škodlivé. Kromě toho už buržoasní kritika Foglarovi vytýkala, že neovládá dobře svůj rodný jazyk, jeho romány se hemží až urážlivým množstvím hrubých gramatických chyb.

Falešnou romantikou je zcela proniknuta i Foglarova kniha "Hoši od Bobří řeky", i když jsou v ní požadovány od chlapců některé správné věci, jako tělesná zdatnost a odvaha. Také tato kniha odvádí mládež do mlžných dálek, její romantika je plna hloupé tajemnosti a smutku. Jen jednu větu pro příklad:

"O tajemných severních zemích lkala Píseň úplňku, kde je vše tmavé a černé… o strašidelných údolích ze starých indiánských bájí."

Je skutečně zapotřebí pro nás svazáky číst o takových písních, když si můžeme zazpívat tolik našich a sovětských písniček, z nichž je jedna hezčí než druhá, plná optimismu a jasu?

Nebo si vzpomeň třeba na historii zelené příšery! Neuráží tě, milý soudruhu, že ten vedoucí chlapců, ten "skvělý Rikitan", si takhle zařádil? Že dokázal dokonce zničit celodenní práci svých chlapců? Naši pionýři si na táborech cvičí bystrost, pohotovost i úsudek, a věru, že k tomu nepotřebují žádnou zelenou příšeru – bez ní je to krásnější, přirozenější a lidštější.

Totéž, co jsme řekli o knihách Foglarových, platí i o knihách Hüttlové, Marešové, Matesové atd.

Dej si tedy, soudruhu, otázku: Je pro tebe jako pro svazáka správné, abys četl takové knihy? A věnoval jsi aspoň stejné množství času četbě krásné naší, sovětské, polské a jiné hodnotné literatury?


Zdroj:
Oldskauti 10. skautského střediska na Bílé Hoře

klima.jpg
Sledujte ExoSpace.cz, magazín se zaměřením na astronomii, kosmonautiku a svobodný software.