Černé díry

Je černá díra absencí dostupné reality? Rubem vesmíru? Prostorovou kavitací, kavitací prostoru, do nejž není možno vstoupit, prázdnotou tak prázdnou, že navenek působí pouze hmotně svým vlivem na prostor, sama je však absencí prostoru, sférickou výdutí anebo trhlinou, cystou antiprostoru. Je možno obsah černé díry počítat do obsahu našeho vesmíru? Je díra v ementálu sýrem?

Černá díra je prostorovou, gravitační kotvou pro hmotu galaxie, je výlevkou okolo které galaxie rotuje. Objem černé díry by neměl být počítán do prostoru a černá díra by neměla být počítána jako hmotný bod, jde o sférický bod, "bod" s objemem. Galaxie nerotuje okolo bodu, ale okolo sféry, okolo obrysu hranic černé díry. Má to nějaký vliv na rychlost pohybu galaxie? Ve dvourozměrném průřezu galaxie rotuje okolo přímky. Musí rotovat rychleji, než kolem bodu, protože ta přímka má svůj pákový efekt. Rychlost oběhu musí být vyšší, protože hmota u černé díry nepadá do pomyslného gravitačního bodu, ale do gravitační sféry.

Ultimátní cíl života velké hvězdy, je stát se černou dírou uprostřed galaxie, gravitační kotvou držící galaxii pohromadě, vytvářející ostrůvek koncentrované hmoty. Struktura vesmíru je těmito kotvami definovaná, jsou pilíři stavby vesmíru. Když hýbete černou dírou, hýbete celou galaxií, galaxie se kolem ní "rojí" jako kolem včelí královny.

Hmota černé díry je vlastně obětovaná energie k vytvoření artificiální lokální hranice vesmíru, od které se může definovat lokální "minivesmír" galaxie. Hranice černé díry jsou bodem na polopřímce, která "nekonečnému" vesmíru dává výchozí bod, od nějž může být definován, jeho chování definováno. Objem černé díry sám přestává být součástí vesmíru, prostoru, je jeho absencí.

Hmota padají do černé díry je spotřebována na zvětšení plochy obvodu černé díry, přeměněna na dvourozměrnou membránu oddělující vesmír od vnitřku černé díry. Hmota na povrchu černé díry přichází o jednu prostorovou dimenzi, stává se dvourozměrnou, hranicí vesmíru, malým výřezem povrchu duté sféry.

Zvětšení černé díry redefinuje prostor, který musí být elastický, zvětšení černé díry do prostoru vysílá "tlakové vlny", všesměrné vlny, podobné zvuku, gravitační vlny, gravitační "třesky", hluky, které přepisují prostor, reformátují jej, reformátují jeho souřadnice.

Kdybyste na černou díru umístili obrozovou texturu Země, viděli byste každý kontinent, každý obrazový bod.

Jestli se nepletu, černá díra v Sagitauru by měla být menší, protože urychlit obíhající hvězdy na pozorovanou rychlost postačí menší hmotnost. Možná mnohem menší. Hvězdy neobíhají kolem bodu, ale kolem kruhu.

Poznámka k cestování rychlostí vyšší, než rychlost světla.
Při překročení rychlosti světla hmota rovněž začne ztrácet jeden rozměr a začne vytvářet stejnou prostorovou kavitaci, tj. přemění se ve dvojrozměrnou membránu o tvaru sféry, tj. při překročení rychlosti světla se hmota stává černou dírou, prostorovou kavitací. I když je to neproveditelné, byl by to důsledek překročení této rychlosti. Hmota by při této rychlosti "protrhla" prostor a kavitovala do malé černé díry. Takže i kdyby se někomu podařilo takhle rychle cestovat, měl by značnou obtíž navrátit se do své původní podoby.

Za horizontem událostí přestává být prostor definován. Sféra horizontu událostí je hranicí definovaného prostoru. Uvnitř je absence prostoru, která je negativním obrazem prostoru jehož definice začíná na horizontu událostí. Horizont událostí je skutečná hranice prostoru, na této hranici nemůžete pokračovat ve směru ke středu černé díry, pouze do stran, protože směr ke středu přestává být prostorově definován. Prakticky vzato narazíte na "zeď", podél které vždy "sklouznete" do strany a objevíte se za černou dírou, na druhé straně sféry horizontu. Černá díra je v tomto smyslu kluzká a zcela pevná, horizont událostí je zcela neprostupný, protože není za něj kam dál pokračovat, prostor je za ním nedefinován.

Když na horizontu událostí přestává fungovat matematika, možná tam přestává fungovat i fyzika. Když prostor za horizontem událostí porušuje známé zákony, možná, že ten prostor vůbec není. Anebo není přístupný. Chcete překročit horizont událostí, nemůžete, protože byste začali porušovat fyzikální zákon, který říká, že se nic nemůže pohybovat rychleji než světlo, a co je za horizontem se pohybuje rychleji než světlo. Je to hranice prostoru, za níž prostor končí. Prostě zeď. Skleněná a zcela neprostupná. Hmota, která na něj padne, je vyžehlená na placku, ztratí trojrozměrnost a splyne s horizontem, který se rozšíří o její energii. Vlastně jde o gravitační efekt bez hmoty, tautologii zakřivení prostoru definovanou nikoliv hmotou, ale přímo prostorem, jeho obrysy. Možná, že kvarky v sobě mají každý maličkou černou díru, okolo které je peřina z elektromagnetických jevů, ty gravitace černé díry překoná a miniaturní černá díra v kvarku splyne s černou dírou. Možná je hmotnost, anebo gravitace atomů gravitací malé černé díry, malé kavitace prostoru, kterou jsme zatím neodhalili, a kterou před vypařením chrání obálka kvarku. Možná je kvark stejně strukturován jako jádro a obal, obdobná substruktura se skutečným sférickým jádrem malé černé díry, která je zdrojem hmotnosti atomu. Potom by však nebyl hmotný elektron, že? Možná, že hmotný není a úbytek hmotnosti při ztrátě elektronu je způsoben ztrátou schopnosti posílit svým prostřednictvím gravitační pole atomu, a tím jeho hmotnost. Možná, že jádro bez "hmotných" elektronů, je stejně hmotné jako s elektrony, pouze méně zakřivuje prostor, čímž působí nižší gravitací a tudíž se jeví méně hmotným.

Světlo zpoza horizontu nemůže uniknout proto, že se za horizont vůbec nemůže dostat. Směr k černé díře na horizontu přestává existovat a stává se směrem podél horizontu, okolo černé díry. Horizont je prostorovým rozcestím ve tvaru T.

Singularita je matematická extrapolace v rozporu se známými zákony, začínající na hranicích popsatelného vesmíru. Prostor za horizontem událostí až k samé singularitě v jeho středu, porušuje fyzikální zákony, je s nimi v rozporu, není jejich součástí, jinými slovy, nemůžeme jej začlenit do prostoru samého. Proto je důvod domnívat se, že na horizontu událostí prostor končí, jde o skutečnou hranici, za kterou již to, co nazýváme prostorem není. Dá se říct, že se singularita a prostor za horizontem může vyříznout Occamovou břitvou. Černá díra se stává zvláštním paradoxem, kdy gravitace přestává potřebovat hmotu, aby existovala, a černá díra gravitaci vytváří nikoliv svojí hmotností, ale svojí "přirozeností", povahou, gravitace černé díry není způsobená hmotností, ale tím, čím černá díra v prostoru je, jeho absencí, sférickou hranicí prostoru, výdutí, "bublinou", jež již nepotřebuje hmotu anebo hmotnost, je ryze prostorovým jevem.

Anebo Occamovou lžičkou, to znáte z dloubání melounu, ne?

Singularita sama je potom ryze abstraktním matematickým konstruktem. Když se zůstane u toho zpomalení času, tak na horizontu se čas zastaví, takže i kdyby za horizontem něco bylo, jak se tam má cokoliv dostat, když na cestě tam zamrzne v čase?

Někdo říká, že u horizontu je ohnivá zeď, to bych bral, protože kolem horizontu víří radiace, která si horko těžko hledá cestu k pólům, aby odtamtud v tornádu unikla, jenže hned za tou ohnivou zdí je časový holomráz jak z Ocelového města.

Možná, že zakřivení prostoru obecně je snaha prostoru zaplnit prázdná místa, obrana proti proti lokálním absencím prostoru.

Možná, že prostor za horizontem nekončí, ale je invertován. Uprostřed černé díry je beztíž, která rychle přechází ke strmé gravitační sluzavce k horizontu.

Sapra, takový dlouhý odstavec a po odeslání zmizí v nenávratnu na přihlašovací stránce.

Hmota by mohla být prostor namotaný na špejli, jako cukrová vata anebo špulka, kterou jste uvázali doprostřed pružného provázku a když se namotala, přepojili jste k ní sahající linky podobně jako magnetické siločáry, tak, aby zůstala stabilní a nerozmotala se. Když by se rozmotala, mohla úplně zmizet. Z hmoty by zůstal opět jen prostor. Gravitace se chová jako lokální deficit prostoru, a když ten prostor okolo hmoty mizí, prostoru je méně, směrem k hmotě je čím dál vzácnější, jeho jednotka delší, což způsobuje ono zrychlení, směrem do gravitačního pole se prostorová jednotka prodlužuje a překonaná vzdálenost na jednotku prostoru je vyšší, je našponovaný, měl by být někde ukrytý, a hmota, která gravitační pole okolo sebe vytváří se o svoji účast na onom deficitu přímo hlásí.

Když udělám pohyb směrem do gravitačního pole mnou překonaná vzdálenost se plynule zvyšuje a subjektivně svůj pohyb směrem do gravitačního pole vnímám jako zrychlení pohybu. Vlastně astronauti by z našeho pohledu měli být "trpaslíčci", kteří se z povrchových protažených gravitačních prostorových poměrů "smrsknou" na poměry prostoru mikrogravitace. Aniž by své vlastní zmenšení pozorovali. A při návratu zpět se znovu protáhnou, protože jejich velikost se nemění, ale prostorová jednotka se gravitací prodloužila.

Přemýšlím, čím to svoje vyprávění vylepšit, a moc mě toho nenapadá. Hypoteticky, jestliže by černá díra byla skutečně sférickou absencí prostoru, sférickou hranicí prostoru a jeji vnitřek by nebyl definován množstvím toho, co v černé díře je, ale toho, co v ní není. V podstatě by její hmotnost byla záporná ale gravitaci by zajímala jen absolutní hodnota. Gravitaci by nezajímalo, gravitace by nerozlišovala kolik hmoty v černé díře je, zajímalo by jí, kolik prostoru v černé díře chybí, a navenek by se obojí projevovalo stejně. Absence prostoru=přítomnost hmoty, to ostatně dává smysl i intuitivně, kde není nic, je něco. A kde je nic, tam je nic a něco tam není, a podle toho kolik by se tam toho něčeho vešlo, podle toho je to nic velké a působí to stejně, jako kdyby tam něco bylo. Mohutnost černé díry je dána potenciálem energie, který by obsahovat mohla, kdyby nebyla a na její místo by nastoupila ona energie. Tohle píši již trochu naschvál nesrozumitelně, i když jestli se vám nepřetrhla nit, měli byste být stále pohodlně na kolejích logiky. Takže hmotnost černé díry se rovná potenciální energii prostoru, který v černé díře chybí čímž ji tvoří. O hmotnosti hovořit nelze, jelikož černá díra není hmotný jev, ale prostorový. Hmota při jejím vzniku zaniká a přeměňuje se na prostorovou výduť. V této výduti prostor není, není v ní vůbec nic. Anebo v ní něco je, ale není možno to zjistit, protože pro nás, coby prostorové objekty, je obsah černé díry nepřístupný, jelikož v ní chybí předpoklad pro vstup, tedy prostor sám. Navenek se může jevit stejně jako hladká tvrdá neprostupná zeď. Byť, dle dřívějších úvah, při pokusu o dotyk se stává kluzkou sebemenší tlak na ni způsobuje pohyb vpřed, který se projevuje pohybem do strany, možná do všech stran. Možná, že černou díru můžete skutečně obtéct a objevit se na druhé straně, aniž byste zaznamenali nějakou změnu.

Tímto se z volné úvahy stala ještě volnější, a abych něčím zakončil, jestliže černá díra je prostorovým fenoménem (záměrně nepíši jevem), vesmír může mít na svých vnějších hranicích podobnou oblast, která však není lokální výdutí, ale skutečnou hranicí prostoru, jenž má všechny charakteristiky horizontu událostí. Vesmír může mít své vnitřní horizonty událostí v podobě černých děr, coby (děr v ementálu), a může mít také svůj vnější horizont událostí, který jej obklopuje, a do nějž vesmír putuje, čímž se rozpíná. Vnější horizont událostí vesmíru může být "vysvětlením" skryté energie, jakousi všudypřítomnou obrysovou gravitací, oním "okrajem světa" přes který vše přepadá. Anebo ne, a rozpínání je jen určité vyvažování, vyrovnávání "tlaku" ve vesmírné prostorové nádobě, druh brownova
pohybu, rovnoměrného zaplňování "předpřipraveného" prostoru hmotou.

PS: Než se mi uzavře možnost editace, na něco jsem si vzpomněl.

Jde o rotaci černé díry, dle mého názoru/hypotézy, černá díra nerotuje, a rotuje pouze druh povrchového "oceánu" kvarkové polévky, která obepíná horizont událostí, tj. reálnou hranici prostoru. Tento oceán může být různě hluboký dle toho kolik černá díra zrovna "konzumuje" hmoty a na dně tohoto rotujícího oceánu transformuje na prostor, který zvětšuje povrchovou plochu horizontu. Tento oceán rotuje a vytváří na pólech černé díry, při ose rotace únikové špičky, tornáda, které tvoří známé výtrysky černé díry.
A druhá poznámka patří bílým dírám, které v mé hypotéze nemají žádné místo a jsou sice hypotetické, ale nedávající smysl.