Vztah hmotnosti a gravitace

Hmotnost je vlastnost hmoty, pro energetické účely je hmotnost měrnou jednotkou hmoty (m). Platí, že kolik m (hmotnosti), tolik hmoty. Mezi hmotností a hmotou je v současné fyzice parita.

Pojďme se zeptat, jestli je tento vztah oprávněný.

S hmotou a její paritní vlastností hmotností se pojí další fyzikální jev, a tím je gravitace. Gravitace je popisována jako důsledek působení hmoty na prostor, a zároveň stejně tak působení prostoru na hmotu. Vztah hmoty a gravitace je de facto cyklickým vztahem, v němž není jednoznačně určeno co je příčinou čeho, příčinnost je ve vztahu hmoty a prostoru obousměrná. Hmota je schopná zakřivovat prostor a prostor je schopný svým zakřivením ovlivňovat pohyb hmoty. Dá se říct, že zakřivení prostoru jednoho tělesa je určujícím pro pohyb tělesa jiného, jehož vlastní zakřivení prostoru je zas určující pro pohyb tělesa prvního.

Existuje parita mezi hmotou a gravitací a jelikož existuje parita mezi hmotností a hmotou, existuje také parita mezi hmotností a gravitací. Alespoň dle současného chápání.

Pojďme se zeptat, zda-li existuje i jiná možnost, a tou je - co když, gravitace, je původcem hmotnosti, a nikoliv hmota. Co když hmotnost je právě taková, kterou hmotě určí gravitace, tj. stav prostoru. Co když odpovědí na otázku jakou hmotnost má určitá hmota dává prostor mírou toho, jak jej tato hmota ovlivňuje, a stejná hmota může prostor ovlivňovat různou měrou. Pakliže by stejná hmota mohla ovlivňovat prostor různě. Potom by stejná hmota mohla mít i různou hmotnost. A tím by byla zrušená parita mezi hmotou a její hmotností a stejná hmota by mohla nabývat různé hmotnosti, dle variabilního působení na prostor.

Toto povídání silně pokulhává. Hmota se svou hmotností totiž nezakřivuje jen a pouze prostor ale časoprostor. Čes neběží všude, v celém Vesmíru stejným tempem, ovlivňuje ho hmota-hmotnost.

Čas je irelevantní, čas je jen vedlejší důsledek fyzikálních procesů. Časová dimenze není reálná, je pouze virtuální, význam má pouze pro účely počítání času. Čas je samoúčelný, resp. antropocentrický fenomén, který má význam pro toho, kdo jej chce/potřebuje počítat a pouze pro toho. Minulost a budoucnost neexistují, existuje pouze trvale se proměňující stav, který se za určitých podmínek proměňuje lokálně různě rychle, čemuž říkáme plynutí času a děláme z toho "antropocentricky" čtvrý rozměr.

Abych to nějak zjednodušil:

Hmotnost je funkce uspořádání hmoty, negativně korelující, v nepřímé úměře s její hustotou.

Čím hustěji, kompaktněji je hmota uspořádaná, tím nižší je její hmotnost, tím nižší je její gravitační působení. Z toho důvodu, že kompaktním uspořádáním se snižuje celková míra zakřivení prostoru, které hmota způsobuje. Zakřivení prostoru se nesčítá, překrývající se "gravitační oblasti" se spojují do nového celku, jehož "gravitační vydatnost" je nižší, než "vydatnost" jednotlivých částí. Rozředěním stejného množství hmoty určité soustavy narůstá celková hmotnost této soustavy, a naopak zahuštěním její hmotnost klesá. Tímto vysvětluji úbytek hmotnosti při fůzi a nárůst při štěpení atomů. Elektron sám o sobě je nehmotný, hmotnost protonu ve srovnání s neutronem snižuje tím, že elektron v neutronu svým působením umožňuje méně kompaktní uspořádání a naopak pozitivně nabitý proton je oproti neutronu kompaktněji uspořádán, je hustčí, a tudíž vykazuje nižší hmotnost. Úbytek hmotnosti neutronu při beta rozpadu není v důsledku ztráty "hmotnosti" ztrátou elektronu, ale v důsledku zvýšení hustoty ve své vnitřní struktuře. Neutron je uvolněná, prostorově větší struktura, proton je prostorově kompaktní forma neutronu.

hmotnost, anebo energie "vážené" hmotné struktury je proměnlivá v závislosti na velikosti/objemu struktury

čím prostorově rozsáhlejší struktura, tím vyšší její hmotnost, anebo celková energie

čím prostorově úspornější struktura, tím nižší její hmotnost anebo celková energie

hmotnost hmotné struktury není konstanta korelující s množstvím hmoty ve struktuře, je proměnná odvozující se z prostorového uspořádání struktury

poznámka na okraj: dá se dovodit, že např. nestabilní atomové jádro má rovněž nestabilní hmotnost a svou nestabilitou emituje mikrogravitační vlny / gravitační mikrovlny
jelikož proměnlivou hmotností proměnlivě působí na geometrii prostoru
přirozeně jde o v praxi téměř neměřitelný jev